Cubamemucho Mnichov 2010 aneb jak vypadal opravdu kubánský kongres

Po, 12/04/2010 - 03:02 -- mario
salsa akce

V březnu se konal svátek milovníků kubánské hudby a tance - kongres Cubamemucho v Mnichově. Tato událost byla vskutku ojedinělá. Čtyři exkluzivní koncerty nejlepších skupin, hromada výborných lektorů a tanečníků. Zaručený pobyt v ráji, řekli byste si. Bohužel, ráj se střídal s peklem tak často, že jste si nebyli jisti, kde vlastně jste.

Den první: Chaos a lo cubano
Plný očekávání jsem dorazil s asi dvacetiminutovým zpožděním na registraci do Park klubu. K mému překvapení tam však o konající se salsové akci a koncertu nejslavnější rumbové skupiny světa Los Munequitos de Matanzas vůbec nikdo nevěděl a místní osazenstvo se pokojně věnovalo večeřím. Po kratší vlně sebeobviňování z neschopnosti opsat si adresu z (mimochodem naprosto příšerných) webových stránek jsem dále působil zmatek mezi ostatními českými účastníky svými telefonáty. Nakonec se ukázalo, že jsem na správném místě a za dalších asi 15 minut se začali objevovat první členové organizačního teamu. Na čtvrteční koncert a párty měla dorazit asi polovina z tisíce registrovaných účastníků, což jak se dalo očekávat, v prostoru velikosti exTropisonu plném jídelních stolů s „parketem“ velikosti Jam Café nechalo vygradovat taneční párty do bojových výšin.

Očekávaný koncert s dvouhodinovým vystoupením se, jak už to bývá, opozdil a bohužel i značně zredukoval pro nedostatek prostoru. Show mohly vidět jen první dvě až tři řady stojících účastníků a tak jsem se se smíšenými pocity vydal už v jednu ráno na hotel.

Den druhý: Rumba a Orishas
Pátek začal zostra v podstatě zlatým hřebem celého festivalu. Čtyřhodinový workshop afrokubánského folkloru se skupinou Los Munequitos de Matanzas a jejich tanečníky v čele s Barbaritem, vítězem kubánského rumba colombiana battlu dvou tisíc účastníků. Nejlepší hudebníci a tanečníci svého žánru, co lepšího si lze představit? Energie proudící z hudebníků se zkrátka nedá popsat. Bylo jedno, jak dlouho či jak moc jste byli unavení, tohle vás probudilo a nabilo víc než 20 Redbullů. Strhující improvizace na quinto (nejvýše laděné congo) mnou budou rezonovat opravdu dlouho. Kdo nezažil, nepochopí... Zde je ukázka, jak se workshop promění v rumba párty:

Večerní párty bohužel navázala na tradici té předchozí. Nyní se však v opravdu velké a opravdu ošklivé hale sešla asi tisícovka tanečníků očekávajících taneční vystoupení a koncert skupiny Maykel Blanco y su Salsa Mayor. Tanečnice v latinkách si svorně stěžovaly na příšernou betonovou přemalovanou podlahu, na které postupně přibývaly kaluže rozlitých nápojů, jelikož v celém objektu nebyly ani stoly, ani židle. Jediné místo k sezení tak poskytovaly schody obložené pro změnu opět postupně vlhnoucími svršky účastníků, jelikož v tanečním hangáru nebyla ani šatna. Chuť zkaženou naprosto neadekvátním zázemím zachraňovali opravdu dobří Djs a excelentní, jak jinak než o dvě hodiny zpožděný, koncert kubánské skupiny. Na blok show se vůbec nedostalo, což mě mrzí hlavně kvůli Leonovi s Filipem, na jejichž premiérovou choreografii jsem se těšil. Zde je ukázka z koncertu:

Den třetí: Sobota
Workshopy na čtyřech úrovních se konaly asi 40 minut od místa všech párty v objektu třech škol vzdálených 5-10 minut od sebe. Další organizační lapsus... Na první lekce navíc nikde nebyly připraveny hudební aparatury, takže se tancovalo takříkajíc na sucho. Pět ze sedmi sálů bylo od sebe odděleno pouze dvouvrstevnou plachtou, takže jste instruktora resp. hudbu na svojí hodině neslyšeli, nebo jen špatně. Lektoři, až na pár výjimek, anglicky nemluvili :( To by mi až tak nevadilo jako to, že si někteří (hlavně afro-cubano) ani nepamatovali vlastní sestavy, často jen ukazovali, nevysvětlovali a při natáčení na konci hodiny vůbec neukázali to, co učili. V tomto směru musím konstatovat, že lektorsky za lineovou scénou zaspali snad tisíc let. Naproti tomu Clave Negra, Seo Fernandéz, Jorge Camaguey a Rafael učili naprosto skvěle s energií, vtipem a konceptem.

Na sobotní párty se ve stejně příšerné ex-tovární hale konalo mistrovství světa v Rueda de Casino. Týmy z asi 10 zemí předváděly své choreografie přímo na parketě mezi účastníky, takže třetina lidí nic neviděla. Kolem půlnoci přišel na řadu dvouapůlhodinový blok vystoupení završený rumbovou show Los Munequitos de Matanzas. Mnoho stojících účastníků tak kolem třetí hodiny párty opustilo, a to ještě před koncertem skupiny nejlepšího kubánského trumpetisty Alexandra Abreu. Ve čtyři hodiny pak konečně začal „dvouhodinový“ koncert, který předčasně skončil v 5:15. Hudba byla úžasná, což muselo zamrzet nejméně polovinu účastníků, kteří již odešli. Nedalo mi to nenatočit jeden nádherně přirozeně tancující pár. Takovou kubánu jsem dlouho neviděl, proto jsem byl překvapený, že jsou oba z New Yorku :)

Den poslední
Po dvou a půl hodinách spánku jsem překvapivě svěží dorazil na lekce sonu a cha cha cha v kategorii „pro učitele“. Bohužel tam byla řada lidí, kteří měli problém s rytmem, a tak jsem se dále věnoval afrokubánskému folklóru.
Zlatý hřeb nedělní párty: koncert asi nejslavnější timbové skupiny Los Van Van začal přesně jak organizátor sliboval. Skupina zahrála směs novinek a evergreenových hitů timby, songa a sonu a dav je mnohokráte odměnil mohutným potleskem. Po koncertě a zhruba hodině tancování přišlo na řadu finále Casino de Rueda, ve kterém jednoznačně zvítězil tým ze Srbska.

Na druhém místě byl tým Holandska, především kvůli originálnímu pojetí casina, ve kterém bylo 2x více partnerek než partnerů.

Na závěr tedy shrnu zásadní dojmy z festivalu: Workshopy měly v podstatě jen jednu úroveň, často jsem na nich neviděl nebo neslyšel vesměs kvalitní lektory. Zázemí na párty bylo jednou velkou tragédií, stejně jako časový harmonogram, jehož nedodržováním účastnící často přišli skutečně o mnoho. Organizátorskou neschopnost, laxnost či lenost zachraňoval pouze jedinečný kubánský sentiment hudebníků, vystupujících tanečníků, DJs a lektorů. Celkem na festivalu bylo jen asi 12 tanečníků z Čech, což mi přijde s ohledem na nevídaný počet top hudebních skupin opravdu málo. Pověst kongresu letos opravdu utrpěla, nicméně věřím, že jeho Kyperská verze spoluorganizovaná Andreou Panayi, se ponese v mnohem pozitivnějším duchu.

M